Jenom to nejlepší je pro tebe dobrý,
jenom to nejlepší a žádnej brak...
Spokojit se
s málem znamená začátek konce. Konce sebeúcty.
Začíná to plíživě, zhusta
tím, že „se to pro jednou nezblázní,“ když vyrazíte do trafiky ve vytahaných
teplákách; když nemáte náladu párat se s večeří, pročež sáhnete do lednice
pro studený knedlík a jen tak rukou si ho namáčíte v neohřáté omáčce
potažené dvoudenním škraloupem; když dva měsíce nevysajete podlahu
v obýváku a neumyjete umyvadlo v koupelně; když poprvé mávnete rukou
nad tím, že se shodou podmětu s přísudkem si už nedělají starosti ani
redaktoři celostátních deníků.
Několik upozornění:
1. Vše, s čím se
tu setkáte, je myšleno vážně. Veškerý humor je čistě náhodný.
2. Jazyková
inkvizice nesídlí v kabinetu. Proto se také nezaobírá jazykem z pozic
kabinetních. Nikdo tu netvrdí, že pouze jazyk spisovný a knižní je za všech
okolností ten jediný vhodný a přípustný.
3. Jazyková
inkvizice není laboratoř. Ani být nemůže. Jazyk totiž nepřichází na svět v laboratorních
podmínkách. Nerodí se ve slovnících a mluvnických příručkách, nýbrž na ulicích,
v hampejzech, v mateřských školkách, v srdcích milenců a
básníků, v rodinách, v neslušných rýmovačkách. To vše jsou přirozená
prostředí pro zrod jazyka živého, životaschopného a oživujícího. Vedle něj
ovšem existuje i jazyk mrtvorozený a umrtvující, a ten přichází na svět jinde. Na
stranických schůzích, na úřadech či v hlavách apoštolů propagandy všeho
druhu; v potratech toho, co kdysi bývalo – nebo mohlo být – okřídleným
duchem vzhlížejícím ke hvězdám. A na tenhle záhrobní mrtvojazyk, na ten si tady
taky posvítíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat