6. února 2013

Národy, pronárody, jejich vlasti a jazyky

Nevím proč, ale čím dál tím častěji má někdo potřebu umět Anglicky, aby se dostal na Americkou školu a mohl se tam kamarádit s američany. Své spolužáky pak bude seznamovat s Českou kuchyní, pokuřovat s nimi Kubánské doutníky a možná, dostane-li se do oblasti s početnou Mexickou komunitou, začne jen tak bokem studovat také Španělštinu.

O něčem podobném patrně sní i autoři následujících ukázek:

Uloveno  na českém internetu během 10 minut. Údaje, které by mohly usnadnit identifikaci, jsou začerněné. (Pachatelé nejsou jazykoví profesionálové, takže si tu anonymitu zaslouží.)

A přitom je to tak prosté, milý Watsone...

S velkým počátečním písmenem se vždy píše:
  • název státu,
  • pojmenování příslušníka státu nebo národa.

S malým počátečním písmenem se oproti tomu zásadně píše:
  • název jazyka,
  • přídavné jméno odvozené od názvu jazyka, národa nebo státu,
  • příslovce odvozené od názvu jazyka, národa nebo státu.

Nuže, popíjejte arabskou kávu, učte se francouzsky, ale nezanedbávejte češtinu.

P. S.
Obzvláště horlivým čtenářům se tímto příspěvkem nabízí i variace na oblíbenou společenskou hru „Hledej, Šmudlo!“. Obrázek totiž skýtá i další rozkošné pravopisné chyby.

Žádné komentáře:

Okomentovat