Co si počít se zájmenem jenž

Vztažné zájmeno jenž oplývá dvěma, vlastně třemi zajímavostmi:

1. Při delším písemném projevu se mu jen těžko vyhnete.
2. Ve spontánním mluveném projevu ho sotva kdy použijete.
3. Je snad nejčastěji špatně používaným zájmenem. Chybuje se nejen v délce samohlásek ženského rodu, což už je u zájmen tak nějak obligátní, ale i v přiřazování rodu, čísla a pádu.

Dobrá zpráva: Není-li psaní literárních textů vaším denním chlebem nebo se zkrátka jen v češtině nijak zvlášť nevyžíváte, můžete toto zájmeno směle vypustit z repertoáru a zařídit se podle staré dobré rady: Co neumím (a nechci se to učit), to nepoužívám.

Věřte, že personalista se nad vaším motivačním dopisem nezblázní, najde-li v každém odstavci opakovaně slůvko který (neucházíte-li se samozřejmě o práci tiskového mluvčího, redaktora nebo učitele češtiny). Stejně tak dobře tento drobný stylistický nedostatek projde ve výroční zprávě, obchodní korespondenci, žádosti o rozvod, diskusním příspěvku na internetu, zkrátka skoro všude.

Na druhou stranu máloco působí tak příšerně jako špatně použité jenž. A to i na jedince, již mají k jazykovému hnidopišství zatraceně daleko. Je to jeden ze způsobů, jak ze sebe udělat pitomce ještě o něco spolehlivěji než prokazatelnou neznalostí shody podmětu s přísudkem.

Když totiž napíšete, že „hrušky zráli“, působíte „jen“ jako člověk, jemuž není gramatika koníčkem. Zhřešíte-li ovšem větou: „Matka, jenž miluje své dítě“, aspirujete na cejch rádoby učeného vola. To první vám může projít (prostě se jen pozná, že něco neumíte), to druhé vzbudí antipatie (děláte ze sebe něco, co nejste).

Tvarosloví zájmena jenž najdete v učebnicích češtiny nebo třeba ve Stručné mluvnici české. Většinou ve formě nějakých těch tabulek. Žáci, studenti, ba i jedinci vzdělávacím ústavům dávno odrostlí do nich brejlí, písmenka jim před očima splývají a dostavuje se zoufalství, že nezbude než se to našrotit.

Leč zdánlivá nutnost šrocení je tatam, když takové tabulce něčím vypomůžete, například zvýrazněním atypických hodnot. A hle – většina těch tvarů je vlastně trapně monotónní (v tomto případě zejména množné číslo):

skloňování zájmena jenž – jednotné číslo

rod pád	mužský		ženský	střední
	životný	neživotný
1.	jenž	jenž	jež	jež
2.	jehož; něhož	jehož; něhož	jíž; níž	jehož; něhož
3.	jemuž; němuž	jemuž; němuž	jíž; níž	jemuž; němuž
4.	jehož; jejž; něhož; nějž	jejž; nějž	již; niž	jež; něž
5.	--	--	--	--
6.	němž	němž	níž	němž
7.	jímž; nímž	jímž; nímž	jíž; níž	jímž; nímž

skloňování zájmena jenž – množné číslo

rod pád	mužský		ženský	střední
	životný	neživotný
1.	již	jež	jež	jež
2.	jichž; nichž	jichž; nichž	jichž; nichž	jichž; nichž
3.	jimž	jimž	jimž	jimž
4.	jež	jež	jež	jež
5.	--	--	--	--
6.	nichž	nichž	nichž	nichž
7.	jimiž; nimiž	jimiž; nimiž	jimiž; nimiž	jimiž; nimiž

Ještě užitečnější je vědět, že vztažné zájmeno jenž se skloňuje podle osobního zájmena on, a to se zase řídí ukazovacím zájmenem ten.

Abyste nemuseli listovat v příručkách jako šílení, servíruji pár méně tradičně uspořádaných tabulek, kde z jednotlivých řádků snadno vyčtete logiku, jíž se řídí tvary všech tří zájmen, a to ve všech rodech, pádech a číslech (kolonky vykazující nějaké „nepravidelnosti“ či nástrahy jsou opět vyznačené):

mužský rod, jednotné číslo – ten; on; jenž

rod pád	životný			neživotný
1.	ten	on	jenž	ten	on	jenž
2.	toho	jeho; jej; něho; něj; ho	jehož; něhož	toho	jeho; jej; něho; něj; ho	jehož; něhož
3.	tomu	jemu; němu; mu	jemuž; němuž	tomu	jemu; němu; mu	jemuž; němuž
4.	toho	jeho; něho; jej; něj; ho	jehož; jejž; něhož; nějž	ten	jej; něj; ho	jejž; nějž
5.	--	--	--	--	--	--
6.	tom	něm	němž	tom	něm	němž
7.	tím	jím; ním	jímž; nímž	tím	jím; ním	jímž; nímž

mužský rod, množné číslo – ten; on; jenž

rod pád	životný			neživotný
1.	ti	oni	již	ty	ony	jež
2.	těch	jich; nich	jichž; nichž	těch	jich; nich;	jichž; nichž
3.	těm	jim; nim	jimž; nimž	těm	jim; nim	jimž; nimž
4.	ty	je; ně	jež; něž	ty	je; ně	jež; něž
5.	--	--	--	--	--	--
6.	těch	nich	nichž	těch	nich	nichž
7.	těmi	jimi; nimi	jimiž; nimiž	těmi	jimi; nimi	jimiž; nimiž

ženský rod – ta; ona; jež

číslo pád	jednotné			množné
1.	ta	ona	jež	ty	ony	jež
2.	té	jí; ní	jíž; níž	těch	jich; nich	jichž; nichž
3.	té	jí; ní	jíž; níž	těm	jim; nim	jimž; nimž
4.	tu	ji; ni	již; niž	ty	je; ně	jež; něž
5.	--	--	--	--	--	--
6.	té	ní	níž	těch	nich	nichž
7.	tou	jí; ní	jíž; níž	těmi	jimi; nimi	jimiž; nimiž

střední rod – to; ono; jež

číslo pád	jednotné			množné
1.	to	ono	jež	ta	ona	jež
2.	toho	jeho; něho; jej; něj; ho	jehož; něhož	těch	jich; nich	jichž; nichž
3.	tomu	jemu; němu; mu	jemuž; němuž	těm	jim; nim	jimž; nimž
4.	to	je; ně; jej; něj; ho	jež; něž	ta	je; ně	jež; něž
5.	--	--	--	--	--	--
6.	tom	něm	němž	těch	nich	nichž
7.	tím	jím; ním	jímž; nímž	těmi	jimi; nimi	jimiž; nimiž

Kdepak, šprtání gramatiky k ničemu nevede, logika je mnohem silnější nástroj, no nemám pravdu?

Nuže, jazyku zdar a češtině zvlášť!