Tso je?

Loni v létě se v Bulharsku stala tragédie. Psali o ní v novinách. A uvedli pár slov bulharského ministra vnitra. Možná tu citaci převzali z agentury Reuters, na niž odkazují pod článkem, možná z jiného zdroje. Tak či tak, ten zdroj každopádně mluvil anglicky.

Potud v pořádku. Dokonce ani od redakce velkého deníku nemůžeme vyžadovat, aby zaměstnávala aspoň jednoho člověka se znalostí bulharštiny. Ale česky by tam měli umět všichni. Což neumějí. Člověk, který umí česky, totiž nikdy, opravdu nikdy nemůže citovat bulharského ministra Tsvetana Tsvetanova.

Člověk vládnoucí češtinou ví, že tento jazyk obsahuje písmeno c, jehož výslovnost je shodná s ц bulharské cyrilice; že ve většině českých slov nemá c fonetickou hodnotu k, s, případně č. Proto také správně transkribuje pana ministra jako Cvetana Cvetanova.

Jenže co se divím. Vždyť to není tak dávno, co se přes stránky českého tisku přehnala japonská vlna tsunami (ignorujíc tak existující, zavedenou a hlavně perfektně funkční českou transkripci japonštiny) a rodilí mluvčí češtiny čím dál tím častěji píošou cosi o čínském mudrci Lao Tse (nedbajíce na rovněž tak existující českou transkripci čínštiny).

Ale zpátky do Evropy: Prásknu na autora článku něco, co na sebe ostatně práskl sám ve svém profilu, a sice že vystudoval historii. Tak jen doufám, že se z jeho pera nedočkáme nějaké pěkné publikace o ruském tsaru Petru Velikém.